Drakiáda

Dráček Brumla bydlel se svou maminkou a tatínkem v útulné jeskyni pod vysokou skálou. Měl rád létání, skákání po kamenech a objevování všeho, co bylo v okolí jeskyně. Ze všeho nejvíc si ale přál mít kamaráda, se kterým by mohl zažívat různá dobrodružství.
Jednoho rána se vydal na procházku do lesa. Když procházel kolem starého dubu, uviděl pod jeho kořeny něco velikého a kulatého. Přiběhl blíž a oči se mu rozzářily. Bylo to krásné dračí vejce. Mělo zelenomodrou skořápku a malé zlaté tečky. „To je určitě dračí vejce!“ vykřikl Brumla. „Až se z něj vylíhne dráček, bude to můj kamarád!“ Vzal vejce opatrně do tlapek a běžel s ním domů. „Mamí! Tatí!“ volal už z dálky. „Podívejte, co jsem našel!“ Rodiče si vejce prohlédli a maminka řekla: „To je opravdu dračí vejce.“ Brumla byl nadšený. „Tak ho musíme rychle vylíhnout!“ Z větviček, trávy a mechu mu rodiče pomohli postavit malé hnízdečko. Brumla do něj vejce opatrně položil, sedl si vedle něj a čekal.
Chvíli čekal a potom ještě chvíli, ale vejce se ani nepohnulo. „Možná je mu zima,“ napadlo Brumlu. Začal vejce zahřívat svým dechem. Potom ho přikryl další vrstvou mechu a zase čekal. Nic se však nedělo. „Tak to chce něco jiného,“ rozhodl se Brumla. Vzal vejce do tlapek a trochu s ním zatřásl. „Haló, dráčku! Vstávej!“ zavolal. Vejce ale zůstalo úplně tiché. Brumla začal být netrpělivý. Vzal vejce a běžel za maminkou. „Maminko, já už nevím, co mám dělat. Zahříval jsem ho, třásl jsem s ním a pořád nic!“ Maminka se usmála a pohladila Brumlu po hlavě. „Brumlo, možná nemusíš dělat vůbec nic.“ „Ale já chci, aby se vylíhl hned!“ namítl Brumla. „To nejde uspěchat,“ vysvětlila mu maminka. „Vejce potřebuje svůj čas. Musíš být trpělivý.“ „Trpělivý?“ podivil se Brumla. „Ano. Někdy je nejlepší pomocí právě čekání.“ Brumla se tedy vrátil k hnízdečku. „Dobře. Budu trpělivý.“
Seděl u vejce, ale čas pomalu ubíhal a pořád se nic nedělo. Brumla se začal ošívat, a nakonec si povzdechl: „Možná maminka nemá pravdu.“ Vtom dostal další nápad. Odnesl vejce na kopec a položil ho do trávy. „Třeba se potřebuje pořádně zakutálet!“ Pustil vejce z kopce a ono se rozkutálelo dolů. Kutululú! Kutululú! Brumla běžel za ním a dole ho chytil. „Tak! Teď už se určitě vylíhne,“ zaradoval se. Jenže vejce zůstalo tiché. Brumla ho vzal znovu. „Ještě jednou!“ Tentokrát ho pustil z vyššího místa. Vejce se rozkutálelo ještě rychleji. Kutululú! Kutululú! Brumla za ním utíkal, ale najednou se ozvalo: KŘUP! Vejce narazilo do kamene. Brumla ho rychle popadl. Na skořápce se objevila malá prasklinka. „Ach jo…“ vydechl Brumla. Chvíli vejce pozoroval. Potom ho napadlo, že by mu mohl pomoci ještě jinak. Vzal malý kamínek a opatrně do skořápky ťukl. Ťuk. Nic. Ťuk, ťuk. Pořád nic. „Tak pojď ven!“ řekl netrpělivě a plácl do skořápky tlapkou. Ale vejce zase nic.
Podíval se na prasklinu a vzpomněl si, co mu říkala maminka. Musíš být trpělivý. Brumla si vejce opatrně přitáhl k sobě. „Možná měla pravdu,“ zašeptal. Vrátil vejce zpátky do hnízdečka. Tentokrát už do něj neťukal, netřásl s ním ani ho nekutálel. Jen si vedle něj sedl a čekal. Čekání bylo těžké. Brumla chtěl svého nového kamaráda poznat hned. Ale pokaždé, když měl chuť něco znovu vyzkoušet, podíval se na malou prasklinu ve skořápce. „Musím vydržet,“ šeptal si.
Když se začalo stmívat, ozvalo se tiché: „Křup… křup…“ Brumla zpozorněl. Na vejci se objevila další prasklinka a potom ještě jedna. Skořápka se pomalu otevřela a ven vykoukla malá dračí hlavička. Brumla radostí vyskočil. „Ahoj!“ Malý dráček se na něj podíval a zamrkal. Brumla se usmál. Tentokrát už přesně věděl, co udělal správně. Musel se naučit počkat, i když se mu čekat vůbec nechtělo. Pochopil, že trpělivost znamená vydržet a dát věcem čas, který potřebují.
A tak Brumla konečně získal svého nového kamaráda. Od toho dne spolu zažívali spoustu dobrodružství a pokaždé, když se Brumlovi něco nedařilo hned, vzpomněl si na dračí vejce a řekl si: „Některé věci prostě potřebují čas.“
Dokážete si děti, rodiče, přátelé odpovědět na otázku i vy?
Při čem jsem v poslední době dokázal/a svou trpělivost? U čeho mi naopak trpělivost chyběla? Jak se chovám, když mi trpělivost chybí?
Vezměte svoje rodiče, kamarády a vydejte se po stopách fáborků vyzkoušet svoji trpělivost při plnění úkolů a pustit svého dráčka nad Velatice.